Kladno - Špekulace vol 7

Něco nebylo v pořádku... cosi se nám snažilo naznačit, že bude zle...Už večer před tím se mi začala zničehonic vypínat televize, můj novej počítač se pro změnu zase sám od sebe zapínal, zakódovali nám HBO, Lampa před barákem předemnou zhasla a za mnou se zase rozsvítila, Žárovka na hajzlu mi praskla, zlý sny, dežavi a podobný dementní hovadiny se mi 24 hodin před odjezdem děly, jako na denním pořádku.

Vlak...jak jinak má zpoždění... nestiháme přestup, čekání na Masarykově nádraží... toť cesta tam. Před klubem Náckové u vchodu nevěřícně kroutí hlavou nad počtem nás, co by účinkujících, přičemž by nás nejraději skásli a peníze utopili v tuningu své motorky. Klub potěšil velikostí prostoru a i docela oká aparátem, z čehož mMeka nejvíc potěšila přítomnost technixů namísto vestaxů, což mu tvořilo domácí půdu pod rukama. Ihned začal mydlit svý oblíbený betlovky. Avšak skoro až hororový úvod tu není neoprávněně. Nemáme kam zapojit mikrofony, takže se budeme střídat na dvouch a pod pojmem zvukař si organizátoři nejspíš představovali Kasaba za diskopultem. To mě málem posadilo...chtěl jsem si sednout na odposlech, ale naštěstí včas jsem si všim, že odposlechy pro MC´s tu taky nezavedly. Zvuková zkouška, která spočívala v kulometné palbě tupostí v rádoby freestylu, kterej byl snad nejdelším, co jsem kdy slyšel a to v podání jak jinak, než fenomenálního Kasaba (šátek, vyhrnutá nohavice, diskmen). Zřejmě přišel na to, že na playstationu jde dělat i hudbu. UFO... I když pravda: Polyfonní melodie v mym telefonu by ho v producentskem betlu o cenu za jedovatost nevybetlily. Nikdy jsem nic takového neslyšel. Další nepříznivou zprávou bylo to, že budeme hrát jako poslední a očividně to vypadalo, že největší kotel jsme ten večer už zažili...ve vlaku. Pár desítek lidí, z nichž polovina opotřebovávala rukojetě fotbálků v regé čilautu a zbytek se roztrousil po sedačkách v klubu, nevypadalo příliš velkolepě. Pak kdosi konečně alespoň na chvili pustil normální hudbu, ale v tento světlý okamžik jsem zrovna testoval kvalitu sociálního zařízení klubu (nikdy si nedávejte bagetu na Masarykově Nádraží).

Věci se ujali pražští Inside kru, o kterých jsem dosud ani netušil a musim uznat překvapili mě a to jak dobrou hudbou, tak sehraností koncertu. Kasab prozměnu uvedl obávanou část večera (svůj koncert) freestylovou sprchou, z čehož mě v hlavě utkvělo jen "štěstí - pěstí; sračka - pračka; hodina - rodina" a pár dalších rýmů bez rýmu, který by si zasloužily svůj vlastní web. Pokuď má v něčem Kasab šanci o zápis do Guinessovy knihy rekordů, tak je to nepochybně za nejdelší koncert. To se nedalo dělat nic jinýho, než to jít zapít vedle na bar nějakejma panákama... Nakalení, zpruzení a otřesení jsme se "poprali" o mikrofony a začli tvořit nějakou tu vstupní atmosféru, během čehož se kluci marně snažili seštelovat rozhasený mixák, který jsme tak pracně dávali dokupy při zkoušce. Navíc naše poslední instrumentálky zůstaly kdesi v přehrávači na minulý akci a nový jsem nestihl udělat, jelikož mi shořel počítač, takže jsme jeli do cizího. Vůbec jsem neslyšel hudbu, ani svuj hlas. Jen to, co se odrazilo od zdi a to než se vrátilo zpět a muj mozek to stihl zpracovat, tak jsem byl uplně mimo rytmus (a to jsem se ještě polil pivem). Nedali jsme snad jedinou pecku celou. V pulce jsme na tuhle demenci rezignovali... snad až na zkalenýho Záště, kterej se snažil režírovat již ne koncert, ale freestyle místních, který byl z poloviny česky a z poloviny anglicky (ikdyž to tak mělo jen na ucho vypadat). A nakonec překvapivě nejdýl (asi tři hodiny) ho vydržel jet Kasab.

...Sory těm, kdo se na nas přišli podívat za tu demenci, co jsme tam předvedli. Prostě vše co se mohlo pokazit tak učinilo a já doufám že to bylo naposled ;-)