Na Moravské Charitě - 5MCZ / Vysoké komíny / Respektiwe

Freestyle betl o to kdo mě demencema utluče do stavu klinického úmrtí, vyčerpávající non-stop prskání do mikrofonu coby kategorie "beatbox", koncerty kapel, jejichž jména mi naprosto nic neříkaly... to značilo standartně zataženou akci, kde se budou předvádět místní tojové a my tam budeme rapovat do zdi na protější straně klubu, zejícího prázdnotou a potom absolvujeme opět pětihodinovou vyčerpávající cestu, kterou zaplatíme ze svýho, protože se nevybralo dost peněz na vstupu... Druhá strana: Kdosi mi říkal, že na Moravě jsou super lidi, který se dokážou bavit... Fakt: Byli a víc, než by kdokoliv z nás předpokládal (450 + 100 zadara)!

Cesta do klubu připomínala romantickou noční procházku Bronxem, profil klubu jako squad místního gangu, ale díky opravdu podrobné navigaci, připomínající hru na stopovanou (e-mail na stránku A4), jsme cestu zvládli projít dřív, než nás stihli zrubat a okrást. Hned ze začátku, jakmile se nám povedlo, aniž by nás ušlapali, vylézt na podium a kontaktovat se s někym od organizace, se mi naskýtala příležitost (poprvé v životě) slyšet naživo korektní freestyle dvouch neidentifikovatelných MCs, kteří nám ukázali co je to Moravské nářečí (ty pičó;...jak cip...a.t.d pro obraz:-)), které jsme si brzy osvojili. Následoval koncert další kapely (zase nevim, která to byla), jenž mě zaujmul především instrumentálkama, do kterých kluci jeli. Klub byl dobře vybaven aparátem: 6 gramofonů od Technicsu přes Vestaxy až po UFO vytuněnej Nummark s modrým podsvícením a zvuk, než se z přenosky prvního gramofonu dostal do reproduktoru, musel projít asi osmi mixákama. Příposlechy byly, mikrofony taky, akorát jen tři namísto pěti. Zvuk byl bohatý na basy, o to zas tupější na vejšky a hlasu bylo rozumět jen natolik, aby nikdo nemohl kritizovat význam textů kapely.

S dvanáctou hodinou měl konečně nastat efektivní nástup 5MCZ na scénu (ještě cestou jsme si ho připravili :-/), ale nespočet mixáků se nám poněkuď vymstil a jelikož chyběl kdokoliv ze zvukový branže, tak nezbylo nic, než se po kabelech dopídít kde je co stažený a to zabralo dost času na to, aby polovina lidí odešla na brko, pivo, domů, či toaletu. Zprovoznění mikrofónu již nebyl naštěstí takovej problém, ale po prvotním vyslechnutí zpětné vazby a pro mně nekonečně dlouhé odmlky byl náš výstup předem odepsaný. Nejistej úvod následoval poměrně čistej koncert, kterej však sjíždělo sotva polovic figur a s přibívajícím časem jich natruc ubývalo. Problém s vybitými baterkami v diskmenu - výměna = další odmlka... Nevim, čím to bylo, ale na poslední pecku se sál znovu docela naplnil a při konečném beatjugglingu od mMeka v koordinaci s beatboxem mym a Johnyho to v sále vypadalo skoro jako ze začátku. Pak nás vystřídali další týpci z line-upu z nějž si pamatuju jen jména, jako Deckl a Dj Česki a ke konci nastal oficiální freestyle betl a následně beatbox klání, do kterého naverbovali i mě. Výhra byla rozdělena mezi všechny zůčastněné, neboť potleskosmíchoměr reagoval spíše na zvýšení hlasu "moderátora", než na výkon osloveného ůčastníka. Všichni se poprali o pornočasopis, kterej jsem provařil (škoda:-)), ale ukořistil jsem dětský minitoypuzzle se žralokama (made in China), ušmudlaný pouzdro, které vypadalo jako hovínko, svítivě zelenou ledvinku, či co, ošoupanou peněženku a balónek, který po nafouknutí asi za deset sekund praskl :-(. Dárky minimálně hodně pobavily a puzzle mi krátilo cestu zpět (35 kostiček po flašce vodky s džusem zabere cestu z Havířova do Ostravy).

Akce mě hodně bavila a vydržel bych tam klidně o nějakou tu hodinku déle, ale autobus nečeká a navíc se mělo zavírat. Cesta narvanym mikrobusem byla ukázkovou ranní demencí a potyčky s bezdomovci na nádraží a s prodavačem na benzínce byly produktem střídmé opilosti. Cesta vlakem byla za doprovodu demoliční čety Ostravských writerů, kteří zkoumali, zdali je kámen tvrdší než sklo a spánek v kupé expresu byl nápravným zařízením pro mé záda.